wz

30.3.2004

Příjemně "shockující" Blade

 Blade mi začal ležet v hlavě od akce časopisu RC revue Bonus Club Cup, kde jsem jich viděl v akci celé hejno v rukou různých pilotů a všechny kusy létaly až nepochopitelně výborně. Předtím jsem se s modelem setkal při létání v kladenské hale, kde v rukou zkušeného profesionála Tomáše Ciniburka předváděl model neuvěřitelné věci. Stále jsem přemýšlel, jaký podíl má na letovém projevu stroj a kolik zbývá na ruce a hlavu. Když jsem se pokoušel do haly vejít s vynikajícím dvouplošníkem 2COOL nedopadlo to dobře. Proto jsem se v oblasti halové akrobacie zařadil do kategorie „kopyta a nemehla“ a to mně tedy hodně žralo. Né že bych měl špičkové akrobatické ambice, ale přeci jen jsem v koutku duše doufal, že bych v hale mohl „secvičit nějaká prostná“. Že model typu 2COOL může úspěšně létat v hale mne přesvědčili zkušenější borci názornou ukázkou a tak jsem začal uvažovat o nějakém hodném, výchovném modelu pro nácvik základních halových akrobatických návyků. A právě tím se v mých očích stal Blade a tak jsem jej u firmy FreeAir zakoupil.
„Tatínkem“ modelu Blade je Boris Gujič, známý halový akrobatický showman. Typově lze model přirovnat k shockflyeru, ale od originálu je převzata pouze koncepce trupu. Jinak je model výrazně promyšlenější, jednodušší a hlavně odolnější. V návodu, který je volně ke stažení na stránkách FreeAiru, se píše, že stavba díky promyšlené konstrukci zabere cca 90 minut. Shodou okolností jsem se při nákupu stavebnice potkal s Borisem a řeč přišla na tuhle pasáž návodu “To víš, je to tak trochu reklamní trik“, říkal mi Boris. Pak doma, při stavbě modelu, jsem si ale uvědomil, že to zase až takový trik není. Když si vše potřebné připravíte předem a povrchovou úpravu si necháte „na potom“, tak model do 90 minut jistě postavíte. Stavba probíhá ve dvou rovinách – vodorovné a svislé. Začínáme rovinou vodorovnou. Výřezy křídel přilepíme k vodorovnému výřezu trupu. Nic neměříme, křídla a trup do sebe přesně padnou díky jednoduchému zámku, vyříznutému v obou dílech. Do křídla zařízneme a zalepíme výztuhy z hliníkového drátu. Pokud jsme nedůvěřiví, použijeme pro vyztužení uhlíkový drát průměru 1,2 – 1,5 mm a hliníkový si schováme a použijeme v jiném modelu např. na táhla. Pomocí samolepícího skytexu přilepíme křidélka ke křídlům.
Do obou polovin výškovky vyřízneme otvory pro spojovací uhlíkovou trubku. Výškovka je řešena jako plovoucí a tak před slepením obou polovin s uhlíkovou trubkou musíme na tuto navléknout všechny díly potřebné laminátové díly – tzn. lože, ovládací páčku a druhé lože. Nyní slepíme se obě poloviny výškovky se spojovací uhlíkovou trubkou. Polohu pečlivě zkontrolujeme, neboť po zaschnutí přilepíme laminátová lože výškovky na konec zadní části trupu. Opět není třeba nic rozměřovat – lože jsou stejně vysoká jako je tloušťka materiálu trupu, takže si zkontrolujeme pouze souměrnost usazení výškovky. Na uhlíkové trubce si posuneme a nastavíme ovládací páčku do správné polohy a zalepíme ji.
„Vodorovnou složku“ modelu nyní položíme na pracovní desku vrchní stranou dolů a začneme pracovat na „svislé složce“. Přilepíme spodní část trupu. Po zaschnutí polotovar otočíme a nalepíme vrchní část trupu. Opět se nic nerozměřuje – obě svislé části zapadají přesně do připravených výřezů ve vodorovné části a tak si dáme pozor pouze na to, abychom díly přilepili skutečně rovně. Zbývá přichytit směrovku k trupu prostřednictvím dvou běžných pantů. A v tuto chvíli již víme, jak bude Blade ve skutečnosti vypadat, neboť před sebou máme „v kostře“ postavený model. A 90 minut od doby, kdy jsme se pustili do stavby ještě neuběhlo.

Vodorovná a svislá "složka" modelu

Ovládací páčky, výztuhy podvozku, lože výškovky a motorová přepážka jsou vyříznuty z laminátu.
Detail uchycení a ovládání výškovky.
Motor Python60 ve spojení s trojčlánkovou baterií nemá chybu. Poskytuje modelu až nechutnou zásobu výkonu.
Spodní část trupu s instalovaným táhlem

Teď už to tak rychle nepůjde. Čekají nás totiž dokončovací “piplačky“. Do modelu nainstalujeme serva. Výřezy pro typ Dymond S54 jsou již předříznuty a tak stačí vyloupnout otvor. Stejným způsoben je připraven i výřez pro přijímač. Rex 5 do něj jde přesně i s kablíky. Vlepíme ovládací páčky do křidélek a směrovky , nainstalujeme táhla z hliníkového drátu a zalepíme jejich vedení do trupu tak, aby se volně pohybovala. Na příslušné místo z obou stran trupu nelepíme laminátové lože podvozku. Uhlíkový podvozek prostrčíme otvorem v loži a namontujeme kolečka. Pak si postavíme model na vhodnou rovnou plochu a posouváním podvozku dosáhneme toho, aby model stál rovně. V této poloze potom podvozek zalepíme. Poslední prací na podvozku je přilepení botiček. Ty mohou být buď plnohodnotné - slepené každá ze 3 dílů, dobroušeny do tvaru a v konečném výsledku kryjící kolo z obou stran a nebo pouze stínová – z jednoho dílu nalepeného z vnější strany podvozku, přičemž kolečko je v tomto případě namontováno z vnitřní strany podvozku. Já zvolil stínovou variantu. Zbývá nalepit laminátovou motorovou přepážku a její zajištění pomocí dvou zapíchnutých hliníkových drátů. Na přepážku namontujeme motor, z boku trupu přilepíme skelnou páskou regulátor a pojistíme přijímač proti vypadnutí. Pod křídlo nalepíme suchý zip pro upevnění baterii a máme hotovo.
Svůj model mám vybavený takto: serva 3x Dymond S54, přijímač Rex 5 plus, regulátor Jeti Master 08–3p, motor Python 60, vrtule GWS 8x4 HD a baterie 2S1P či 3S1P Kokam 340. Hmotnost s trojčlánkem vychází malinko nad 200g.

   
   

Model jsem koupil v úterý, v pátek jej postavil a zalétal poskoky a kruhy v malinké tělocvičně a v sobotu jsem jej zkusil v kladenské hale. Po dvou dolaďovacích a oťukávacích letech jsem se osmělil k přemetu, výkrutu, skorovisení a ve finále i letu na zádech. Blade vše zalétl bez problému, s prostorovou rezervou a poměrně dost pomalu, takže jsem měl při letu i nějaký čas na přemýšlení. To vše bez oprav modelu a s jednou zničenou vrtulí a to ještě vlastní vinou. Motor Python 60 má jako součást oběžného pláště gumičkový unášeč vrtule. Ten často ochrání vrtuli před zlomením, ovšem pokud se roztočená vrtule Vašeho motoru nechtěně potká s pevnou překážkou, tak ani gumička není dostatečnou ochranou. Létání v hale s akrobatickým modelem pro mne najednou přestává být utrpením a ponížením, ale naopak mne začíná velice bavit. Říkám si čím to je, že je tak zásadní rozdíl v letových vlastnostech mezi mým, již zničeným, climaporovým shockflyerem a Bladem? Velikostí jsou zhruba stejní a Blade je dokonce asi o 20 g těžší? Může to být snad jen větší tloušťkou a „ochlupením“ materiálu. No a v neděli mi to nedalo a večer jsem šel vyzkoušet Blade ven. Foukalo to skutečně minimálně a letový projev se od halového nijak zásadně nelišil a navíc nebyla nikde na blízku žádná stěna. K dobrému polétání je potřeba skutečně minimum prostoru. Blade je výtečný, jednoduchý a obratný model. Přes hodně jednoduchou konstrukci nepostrádá i jistou eleganci a letovými vlastnostmi nadchne téměř každého - jak pokročilého pilota, tak začátečníka v oboru akrobacie.