wz


 Poprvé se slowflyerem mezi slowflyery.


  V sobotu 12.2.2000 se mi naskytla první příležitost k účasti na soutěži slowflyerů. Tou byla Velká cena Prahy 8 která se konala v tělocvičně školy v Ďáblicích. Mé účasti na této soutěži předcházela stavba nového a jednoduchého modelu, na kterou jsem měl zhruba týden. Zvýšené usilí přineslo své ovoce a tak světlo světa těsně před soutěží spatřil slowflyer dle plánu z časopisu RCmodely 5/98(konstrukce p.Maláska). V sobotu večer jsem já, můj sponzor(švagr + jeho služební vůz) a můj kamarád a konzultant Jarda dorazili na místo konání , které jsme našli bez větších problémů. Poté co jsme vybudovali naše depo v menší z tělocvičen, jsme si důkladněji prohlédli letový prostor. Jako pilot jsem musel uznat, že prostoru není skutečně mnoho. Celá moje účast byla ještě o to pikantnější, že jsem dosud nikdy v hale nelétal a že nové ero jsem sice stačil postavit, ale ne zalétat.
   První start - éro splnilo teoretické předpoklady a letí(zatím rovně) přichází první zatáčka točím úspěšně a letím zpět k sobě a najednou nevím jak a jestli vůbec se mi podaří vykroužit další zatáčku.

        

První start a...                                                                                          ...ono to letí!

Zvládám to se spoceným čelem těsně nad konstrukcí baketbalového koše. Teď je mi jasné, že to nebude žádná legrace a že i přesto, že éro letí dobře a pomalu je přeci jen na tyto prostory příliš rychlé a málo obratné. Při svých dalších letových pokusech se( kromě jiného) trefuji a zůstávám viset v basketbalovém koši a trefuji se i do přihlížejícího výrobce převodovek Zdeňka Griebla převodovkou jeho vlastní výroby, osazenou ve špici mého modelu.
   Konec testování - letí se na ostro. Soutěž se létá na dvě kola z nichž každé se skládá ze dvou úloh:
          1) odstartovat ze země a přeletět 1,5m vysokou branku a dále touto brankou v čase 2 minuty nalétat co nevíce průletů;

        

Start přes překážku.                                                                                   Průlety brankou.  


          2) odstartovat ze země a v čase 2 minuty zničit na zemi vztyčenou polystyrénovou tyčku a po uplynutí času přistát do vytýčeného prostoru. Protože jako soutěžící jsem neměl šanci na nějáké dobré umístění, věnoval jsem se více sledování celkového průběhu a atmosféry soutěže a také taktice jednotlivých soutěžících .Jak jsem tak vše sledoval, nabyl jsem přesvědčení , že by bylo vhodné mít dva modely - jeden rychleší na průletovou úlohu a jeden pomalejší na úlohu ničitelsko-přistávací. Reprezentatem rychlejších modelů je Junior firmy Potensky, který je v průletové úloze skutečně vítěznou zbraní (pokud jej ovšem má pilot v ruce). Zástupci pomalejších modelů jsou např. Bacillus vítěze Patrika Švejnohy, jednoduchý model v pořadí druhého Jaroslava Třísky( popis konstrukce byl publikován na Lomcováku) či ultrauhlíkový speciál Tomáše Tykala. Posledně jmenovaný model přitahuje pozornost jak závodníků tak diváků nejen svou propracovanou konstrukcí, ale i výkonem pohonné jednoty (WES) a superpomalým kluzem, kterého je schopen. Výsledky soutěže se dovíte na domovské stránce pořadatelů této soutěže. Zavěrem musím říci, že pilotáž slowfly modelu v hale(obzvláště když je menších rozměrů) je velice náročná záležitost a že je překvapující co všechno dokážou slowfly modely přežít, neboť se s nimi nezachází zrovna v rukavičkách.

Speciální poděkování :
- švagrovi Vláďovi za účinný sponzoring a za nafocení fotografií;
 - švagrové Lence za rychlé,dobré a nezištné zajištění naší účasti po stránce "proviantní".

 

Autentické fotografie najdete v galerii.